Psací plnicí pero - díl po dílu : Hrot

Hrot - srdce pera

 

Princip - inkoust na vodní bázi je dopravován efektem kapilarity ze zásobníku inkoustu do hrotu. Kovový hrot je podložen plničem, opatřeným jemným žebrováním. Do jemných žeber plniče vzlíná efektem kapilarity inkoust , proudící ze zásobníku inkoustu tenkou trubičkou. Hrot je opatřen zářezem, kterým inkoust vzlíná z plniče k špičce pera. Plnič také vyrovnává tlak vzduchu mezi zásobníkem a okolím. Tak nevzniká v zásobníku podtlak a inkoust může vytékat. Je li-hrot přiložen na papír, poruší se povrchové napětí inkoustu na špičce pera a inkoust začne vytékat a smáčet hrot. Hrot klouže po papíru mazán v pohybu inkoustem. Papír nasává částečně, nebo zcela inkoust a pero píše. 

 Tabulka Hrot Schmidtjpg

 

Hroty per můžeme rozdělit podle tuhosti. Původní měkké hroty, používané v násadkách a v modelech plnicích per do poloviny dvacátého století, byly ohebné a umožňovaly přítlakem na hrot měnit tloušťku písma. Dnes se používá u většiny plnicích per hrot tuhý, který snáší větší přítlak, na který jsou uživatelé zvyklí z kuličkových per. Tuhost hrotu je ovlivněna jeho konvexitou - čím více je kovová část hrotu konvexní, tím více je hrot tuhý. Tuhost hrotu také ovlivňuje otvor, který se nazývá  dýchací ( pouze příměr, na proudění vzduchu do plniče nemá dopad). Čím je kruhový otvor větší, tím ztrácí hrot na tuhosti. Oválné a srdcovité otvory propůjčují hrotům ještě větší pružnost než otvory kruhové. Některé tuhé hroty dýchací otvor nemají vůbec, jako například hrot Schmidt (což je důkaz, že tímto otvorem hrot ,,nedýchá''). Hrot pera je zakončen ve špičce naletovanou kuličkou z tvrdého kovu (iridium,wolfram aj.), která brání otěru špičky hrotu o papír. V tabulce ,,Hrot Schmidt'' je možno spatřit tuhý hrot z nerezového plechu s iridiovou špičkou (tyto hroty  používám pro svoje pera). Proto, aby hrot dobře psal, je potřeba, aby nebyl plnič, nebo hrot v nesprávné pozici, jak názorně ukazuje tabulka ,,Geometrie hrotu''.

pokračování příště

Geometrie hrotu ořez a hotovo